Můj psychoterapeutický směr

LOGOTERAPIE

Logoterapii si lidé mohou splést s logopedií, ale není to totéž. Logoterapie je humanistický psychoterapeutický směr založený vídeňským neurologem psychiatrem Viktorem Emanuelem Franklem. V. E. Frankl při zakládání tohoto směru vycházel se svých životních zkušeností, kdy sám přežil koncetrační tábor, ale ztratil v něm celou svou rodinu. Vychází ze slova logos, což znamená smysl, v překladu tedy léčba smyslem.


Soustřeďuje se na individuální hledání smyslu lidské existence (v každodenním lidském konání stejně jako v utrpení). Pokud smysl v životě jedince chybí, může tato absence vést od životní nespokojenosti a frustraci až k existenciálnímu vakuu, k bezmocnosti, depresi, úzkostem. Logoterapie pomáhá najít východiska z této existenciální frustrace, pomáhá najít smysl lidského života v maličkostech, ze kterých se život skládá, stejně jako v situacích, které nás přesahují.


EXISTENCIÁLNÍ ANALÝZA

Franklovo pojetí Logoterapie systematizoval a rozšířil rakouský lékař, klinický psycholog a psychoterapeut Alfried Längle. Vytvořil z existenciální analýzy samostatný psychoterapeutický směr. Terapeutickým cílem existenciální analýzy je emocionálně volné prožívání a zaujímání postojů, tedy vlastní, vnitřně souhlasné, svobodné a zodpovědné zacházení se životem (se sebou samým a okolním světem).


Existenciální analýza a logoterapie: pracuje s úzkostmi, strachy, depresí, psychosomatickými nemocemii apod. Směřuje k existenci, kterou se rozumí smysluplný život ve svobodě a zodpovědnosti. Staví na vnitřním prožití smysluplnosti. Není omezena jen na vnější požadavky smyslu, ale i na vnitřní prožití smysluplnosti. Základní metodou je fenomenologická analýza převážně verbálně vyvolaných procesů.